Braillovo slepecké písmo (čti "brajlovo") je speciální druh písma, resp. systému psaní, určeného pro nevidomé (těžce zrakově postižené, kteří nejsou schopni efektivně používat jakékoliv vizuální zobrazení textu pomocí zvětšení nebo přizpůsobení pomocí kontrastního zobrazení). Funguje na principu plastických (vytlačených, hmatem rozpoznatelných) bodů vyražených do materiálu, obvykle tvrdší papír, plast apod. Slouží tedy ke čtení (rozpoznání) hmatem.
Písmo je pojmenováno po Louisi Braillovi (4. 1. 1809 - 6. 1. 1852), který v dětství ztratil zrak a v patnácti letech vytvořil toto písmo úpravou francouzského vojenského systému umožňujícího čtení za tmy. Braillovo písmo je netradičním příkladem binárního kódu používaného i mimo svět počítačů. Za rok vzniku Braillova písma je považován rok 1825, kdy Louis Braille ve svých 16 letech se svým návrhem písma pro nevidomé vyhrál žákovskou soutěž na pařížském Národním ústavu pro mladé slepce.
Znaky Braillova písma
Každý znak Braillova písma tvoří šestice bodů uspořádana do dvou sloupců a tří řad. Na jednotlivé body se odkazuje čísly 1–6. Na každém z těchto šesti míst buď bod (vytlačené hmatné místo) je nebo není. Tímto způsobem je možno zakódovat 64 různých znaků, z nichž se ovšem úplně prázdný znak používá jako mezera.
Protože 64 různých kmbinací nestačí k pokrytí všech dostupných znaků, Braillovo písmo používá ještě tzv. prefixy, tj. znaky, které mění význam. Např. číslice, velké písmeno, řetězec velkých písmen, malé písmeno, které následuje po velkém písmenu a je třeba na něj upozornit.
Příklad:
a = 1
b = 12
c = 14
d = 145
e = 15
f = 124
g = 1245
h = 125
i = 24
j = 142
pokud tyto kombinace jsou uvozeny čísleným prefixem (3456), jedná se o číslo:
3456 + 1 = číslice 1
3456 + 12 = číslice 2
atd
Braillská abeceda česká - základní sada
Samotní nevidomí si však při aktivním čtení textů v Braillově písmu spíš pamatují "obrazce" vytlačených bodů, než že by si pamatovali kombinace čísleného označení znaků.
Každá země používá svou národní sadu. Např. angličtina a němčina jsou specifické v tom, že používají tzv. zkratkopis, tj. znaky, které reprezentují celou skupinu hlásek.
Norma pro braillský tisk
Existuje norma pro braillský tisk, tj. jak má být hmatný bod vysoký, aby byl rozlišitelý hmatem, jaký má mít průměr, jaké mají být rozestupy mezi jednotlivými body jednoho znaku, vzdálenost mezi znaky, slovy řádky ...
Nevýhodou Braillova písma je, že znaky jsou výrazně větší než znaky běžného tisku. Typická velikost znaku je cca 5×7,5 mm, což umožňuje na běžné straně formátu A4 zaznamenat asi 800–900 znaků, přičemž běžným tiskem se na stejný rozměr vejde zhruba 4–5 tisíc znaků. Knihy v Braillově písmu jsou tudíž výrazně rozsáhlejší.
Čtení a zápis textu v Braillově písmu
Číst Braillovo písmo hmatem se mohou naučit jen ti, kteří skutečně nejsou schopni efektivně používat jakékoliv vizuální zobrazení textu pomocí zvětšení nebo přizpůsobení pomocí kontrastního zobrazení. Čím v pozdějším věku přijde slepota a možná výuka čtení a psaní "braillem", tím hůře to jde a mnoho později osleplých lidí si tuto techniku nikdy neosvojí a jsou odkázáni pouze na hlasové informace.
O tom, jak lze text v Braillově písmu pořizovat, najdete zde:
https://pomucky.centrumpronevidome.cz/pomucky-pro-zapis-braillova-pisma
Výpočetní technika a Braillovo písmo
Braillovo písmo se s úspěchem používá i ve spojení s výpočetní technikou. Nevidomí uživatelé, kteří aktivně čtou Braollovo písmu, mohou používat tzv. Braillské řádky, které zobrazují text, zobrazovaný na monitoru PC/NTB, v Braillově písmu. Lze také text, např ve wordu, "vytisknout" v Braillově písmu na Braillské tiskárně.
S nástupem výpočetní techniky vzniklo i tzv. osmibodové Braillovo písmo, kde body 7 a 8 doplňovaly pomyslný čtvrtý řádek a sloužily pro vyjádření prefixů. Nicméně osmiznaové písmo se moc neujalo, protože vyžaduje od uživatele velkou pozornost, aby rozlišil, zda se jedná o vytlačený bod 3 nebo 7 (6 nebo 8). Rozlišit, jestli je mezi znaky jedna nebo dvě volné pozice, je náročné a vyžaduje dlouhodobé používání.
Braillská abeceda česká - rozšířené informace