Zastupitelstvo MČ Brno – Královo Pole udělilo u příležitosti 31. ročníku Erbovních slavností Králova Pole PAMĚTNÍ MEDAILI RNDr. Haně Bubeníčkové za dlouholetou činnost v oblasti rozvoje zdravotně sociální péče se zaměřením na zrakově postižené občany.
Brno, 18. září 2021, Ing. Karin Karasová, starostka
Co vše se za tímto krátkým sdělením skrývá?
Zeptali jsme se Hany Bubeníčkové, ředitelky TyfloCentra Brno.
Především 30 let každodenní neúnavné, někdy těžké a jindy zajímavé práce. Do tehdejšího Československa byla v roce 1991 z Austrálie přivezena Eureka A4 - první počítač pro nevidomé, který sestrojil brněnský rodák Milan Hudeček. Neměla obrazovku, ale hlasový výstup, měla braillskou klávesnici a plnou výbavu nejrůznějších aplikací (telefonní seznam, kalendář, diář, textový či hudební editor a další), o kterých se nevidomým v Československu do té doby mohlo jen snít. Jednou z nejpřekvapivějších aplikací byl pro mne překladač jazyka Basic. Živilo mě tenkrát programování, a neuměla jsem si představit, jak nevidomí mohou programovat. Přijala jsem tedy výzvu nevidomé do tajů programování zasvěcovat. Eureku brzy začaly porážet běžné počítače, vybavené speciálními programy pro nevidomé. A tak jsem dále pomáhala nevidomým s výběrem kompenzačních pomůcek na bázi výpočetní techniky (PC se speciálními programy), učila jsem je počítače obsluhovat a využívat aplikace, které nevidomým umožňují přístup k informacím, jejich zpracování a uchování. V roce 1994 se práce ve prospěch nevidomých stala mou hlavní pracovní náplní.
Pak přišla éra internetu a projekt Blind Friendly Web, éra mobilních a dotykových zařízení…
Později se moje profesní cesta začala ubírat jiným směrem. Dramatické události roku 2000, kdy většina sociálních projektů Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS ČR) byla z rozhodnutí tehdejšího vedení Ministerstva práce a sociálních věcí ohrožena, vedly k osamostatnění některých služeb a ke vzniku nového formátu krajských poskytovatelů sociálních služeb. TyfloCentra měla v nově ustavených krajích posílit roli sociálních služeb pro nevidomé a slabozraké. V Jihomoravském kraji tak v roce 2000 vzniká obecně prospěšná společnost TyfloCentrum Brno, kterou jsem zakládala a rozjížděla její činnost.
Nově založené TyfloCentrum Brno získalo sídlo ve stařičkém domě na Chaloupkově č. 7, který ve 30. letech 20. stolení věnoval básník Josef Chaloupka (1898 – 1930) nevidomým. Dům měl svou zvláštní atmosféru, ale byl bariérový a technicky zcela nevyhovující. V letech 1953 – 1990 byl dům v majetku výrobního družstva Drutěva, která zde žádnou speciální činnost pro nevidomé nerozvíjela. Za svou existenci dům neprošel zásadnější rekonstrukcí. Není divu, že po 10 letech, kdy v roce 1990 dům znovu přešel do majetku organizace nevidomých, se začalo zvažovat, co se stařičkým a technicky nevyhovujícím domem dělat. Vedle starostí se zajištěním chodu nové společnosti se rodil sen o novém domu. Prvním krůčkem k tomuto cíli byl převod domu do našeho majetku (2005). Bylo snadnější usilovat o výstavbu nového domu na pozemku, který jsme měli v majetku. Dům se po 15 letech podařilo díky podpoře města Brna a Jihomoravského kraje postavit.
TyfloCentrum Brno pod mým vedením čekala dlouhá cesta budování profesionálních sociálních služeb pro osoby se zrakovým postižením na území Jihomoravského kraje a prosazování projektu stavby nového domu. Dnes je TyfloCentrum Brno poskytovatelem pěti druhů registrovaných sociálních služeb, s obratem 17 milionů korun, má 45 zaměstnanců, z více než 50 % je tvoří lidé se zdravotním postižením, sídlí v novém prostorném bezbariérovém domě a 16. září 2021 byl dům slavnostně otevřen. Bez poctivé práce mých kolegyň a kolegů, kteří za těch 20 let v TyfloCentru Brno pracovali, by budování profesionálních sociálních služeb pro osoby se zrakovým postižením a nový dům nebyly. Za to jim patří můj velký obdiv.
Historie TyfloCentra Brno je podrobně popsána zde.