Dne 7. března odešel jeden z pionýrů budovatelů novodobých dějin slepeckého hnutí – muž, který naučil „mluvit" nejen semafory, ale i vozidla hromadné přepravy nebo informační tabule, pan Viktor Dudr. Díky jeho neúnavné mnohaleté práci jsou dnes povinně na chodnících instalovány vodicí linie a signální pásy pro snadnější pohyb a orientaci nevidomých lidí. Systém, který Viktor Dudr uvedl do života, je světovým unikátem. Podobných projektů sice existuje v Evropě několik, ale tak jako v České republice rozšířeny nejsou. „My máme to štěstí, že se nám práci na odstraňování bariér podařilo včas zkoordinovat na centrální úrovni a rozšiřovat do ostatních měst.“ říkal Viktor Dudr.
Narodil se 17. července 1941 v Třebíči. Již v dětství se u něho projevilo vážné zrakové postižení, které pak v pozdějším věku vedlo k úplné ztrátě zraku. Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Nejprve působil jako středoškolský učitel matematiky a fyziky, ale zhoršující se zrak jej přinutil ze školství odejít. Našel pak uplatnění v oboru, který v podstatě vybudoval z ničeho. „Zjistil jsem, že se leccos dělá pro usnadnění pohybu vozíčkářům, ale už méně se vědělo o tom, jak uzpůsobit veřejná prostranství a dopravní prostředky tak, aby se v nich mohli dobře a bezpečně pohybovat také nevidomí“, vzpomínal Viktor Dudr. Problematika ho zaujala a začal se jí naplno věnovat.
Podílel se významně na zavádění a propagaci ozvučování křižovatek akustickou signalizací, vybavování veřejných budov a dopravních staveb akustickými naváděcími orientačními systémy, ozvučování dopravních prostředků atd. Podílel se na úpravách a doplnění relevantních právních předpisů. Podílel se např. i na zpřístupnění bankovek a mincí, později na zpřístupnění bankomatů, i na zavádění navigačních pruhů na chodnících, jimž nevidomí v žertu přezdívají „Viktorovy bradavky“.
Na konci roku 1988 začínal ještě v tehdejším Svazu Invalidů. V roce 1989 však přišly společenské změny a nezávisle na sobě byly založeny dvě organizace s celostátní působností. Česká unie nevidomých a slabozrakých, založená dne 3.12.1989 „na zelené louce“, podporovaná již tehdy existujícím Výrobním družstvem nevidomých Spektra, a Společnost nevidomých a slabozrakých, jako jeden ze čtyř pohrobků po zanikajícím Svazu invalidů (vznikla dne 22.4.1990). „Oba spolky se navenek dojemně lišily svým krédem. Představitelé Společnosti nevidomých a slabozrakých v podstatě hlásali: »jsme nevidomí a slabozrací a společnost se o nás musí ve všech směrech postarat« Česká unie nevidomých a slabozrakých naopak prezentovala: »jsme nevidomí a slabozrací a konečně máme podmínky řešit si své problémy sami«. Není divu, že své plány začal uskutečňavat právě v České unii nevidomých a slabozrakých.
„Člověk, který oslepne, se musí naučit spoustu věcí znovu. Ze dne na den je prakticky negramotný, musí se učit chodit a pohybovat tak, aby se »neotloukal« ve vlastním bytě.“, popisoval Viktor Dudr starosti, se kterými se musel vypořádat. Je to podle něho neznámá dlouhá cesta, kterou člověk, jenž nemá možnost vnímat svět očima, musí ujít. Na otázku, zda tím, že přišel o zrak, získal něco jiného, odpovídal jednoznačně: „Ano, lidé, kteří přišli o zrak, vnímají svět jinak; najednou si uvědomují spoustu nových věcí, objevují nové přátele a často zjišťují, že jejich život může být ještě bohatší a plnější.“
Viktor Dudr má mimořádné zásluhy v oblasti odstraňování architektonických a dopravních bariér pro zrakově postižené. V roce 2006 obdržel Cenu ministra zdravotnictví za práci ve prospěch občanů se zdravotním postižením (Ministerstvo zdravotnictví začalo tuto cenu udělovat již v roce 1995).
V roce 2024 byl Viktor Dudr nejstarším účastníkem našeho již čtvrtého ročníku zážitkového kurzu řízení auta „Nevidomí za volantem“. Jako milovník motorismu se této akce účastnil opakovaně. Jsme moc rádi, že jsme mohli plnit jednu z jeho radostí.
