Světový den Braillova písma se připomínáme dne 4. ledna, na počest narození jeho tvůrce, Louise Brailla (4. 1. 1809 – 6. 1. 1852). Své písmo sestavil před 200 lety.
První skutečně bodové (hmatem rozpoznatelné) písmo vytvořil Charles Barbier v r. 1815. Barbierovo tajné písmo, určené pro vojenské účely, pochází z roku 1796. Je to soustava fonetických znaků, které vznikají propichováním listu papíru nožem. Vzhledem k profilu střenky nože se tím vytvářejí trojúhelníkové tvary dírek. Mělo sloužit jako tajné reliéfní písmo, které je možné číst a také jím psát v zákopech za tmy, bez nutnosti rozsvěcovat světlo. V roce 1815 Charles Barbier podává návrh na tzv. noční písmo (skotografie).
Akademii věd v Paříži je doporučila vyzkoušet v pařížském Národním ústavu pro nevidomé. Zavedení Barbierova dvanáctibodového písma podněcovalo tamější žáky k jeho vylepšování především z hlediska čtivosti. Žáci pařížského Národního ústavu pro nevidomé se hodně věnovali hudbě a bylo třeba hudební skladby zapisovat takovým způsobem, aby si je mohli znovu přehrávat. Zapsat hudební myšlenku byl vlastně původní motiv, pro který vznikl zájem zdokonalit Barbierovo písmo a tak nevidomí studenti ve škole vyhlásili soutěž. Výsledkem studentské soutěže bylo několik návrhů, mezi nimiž byl i návrh Louise Brailla spolužáky ohodnocený spolužáky jako nejlepší. Hlavní příčinou úspěchu bylo, že písmena jsou tvořena malým počtem reliéfních bodů (6 ve dvou sloupcích a třech řadách, rozpoznatelné bříškem prstu) a jejich ideální rozložení do rozlišitelných reliéfních obrazců hmatem.
Podle speciálního pedagoga Josefa Smýkala je rok 1825 považován za rok vzniku Braillova písma pro nevidomé. Některé zdroje uvádí rok 1824. Louis Braille zjistil, že z Barbierova dvanáctibodového obrazce postačí pouze šest bodů. Následně své písmo předložil jako ucelený a opravený systém někdy v letech 1827 - 1829. Vytvořil také základní kódy pro matematiku a hudební notaci (1834). Braillovo písmo je použitelné k zápisu každého jazyka.
Vedení pařížského ústavu nejdříve trvalo na používání Barbierova písma. Současně byly zkoušeny další návrhy reliéfní latinky. Braillovo písmo bylo po celých 25 let učiteli odmítáno. Oficiálně se situace změnila až roku 1850, kdy byly veškeré reliéfní latinky opuštěny jako nevhodné. Braillovo písmo bylo vedením pařížského ústavu pro nevidomé přijato pouhé dva roky před smrtí autora. Na sklonku svého života se dočkal Louis Braille ve své zemi uznání.
Jestliže se ani v ústavu, kde bylo toto písmo vytvořeno, tak dlouho neprosadilo, je pochopitelné, že do jiných zemí se také rozšiřovalo pomalu. Ani třicet let na konci 19. století, ve kterých se konaly první mezinárodní kongresy učitelů nevidomých, nepřispělo k jednoznačnému přijetí Braillova písma. Hlavní příčinou bylo nesnadné čtení zrakem, a to zvláště při oboustranném tisku a uvědomění si, že speciální písmo izoluje nevidomé od běžné výuky na školách. Přesto se v druhé polovině 19. století Braillovo písmo dostává i mimo Francii a vznikají národní adaptace. Adaptaci Braillova písma na český jazyk provedli nezávisle na sobě tři čeští tyflopedové (J. Malý, učitel Klárova ústavu pro nevidomé v Praze, V. Novák, učitel ústavu v Praze na Hradčanech a J. Schwarz, ředitel ústavu v Brně) v letech 1873 až 1888. Definitivní soustava, která se používá dodnes, byla schválena roku 1922 na úrovni ministerstva školství tehdejší Československé republiky.
S postupným přijetím Braillova písma souvisel i rozvoj pomůcek pro jeho záznam a tisk. Braillovo písmo se dá ručně zapisovat pomocí speciální destičky s tzv. bodátkem, kterým se zezadu (zrcadlově) přes dírky v destičce vytváří v papíru body (tzv. pražská tabulka). K rychlejšímu psaní slouží speciální Pichtův psací stroj pro nevidomé. S nástupem počítačů pak přichází speciální tiskárny a hmatové displeje (též braillské řádky), které převádí část aktuálního textu (obvykle z počítačové obrazovky) do hmatové podoby. Využití Braillova písma pro práci s ICT si vyžádalo úpravy písma tak, aby každý znak byl použit pouze jediným symbolem, tj. odstranění prefixů (číselný znak, velké písmeno, …).
Druhá polovina 20. století přináší také rozvoj elektronických zařízení, která umožňují záznam, a poslech mluveného slova bez znalostí písma, a také uchování pomocí elektronických pamětí (magnetofon, diktafon). Nejvážnějším důsledkem byla nechuť číst Braillovo písmo. Záznamy mluveného slova (audio kniha) však mají být pouze jedním z doplňujících prostředků uchování informace, případně prostředkem komunikace s počítačem, jeho ovládání. Mluvené slovo nenahradí potřebnou znalost gramatiky, o výuce matematiky, fyziky, chemie i notových zápisů nemluvě. Progresivní technologie jsou založeny i na využívání Braillova písma v podobě speciálních zařízení.
Pohled do dějin slepeckého písma (https://smykal.ecn.cz/publikace/kniha08.htm)
Braillovo písmo (https://www.centrumpronevidome.cz/braillovo-pismo)